Je to rok… Jiří spí u kamarádky. My si večer pustíme bezva českou komedii a já tuším, že to přijde…Večer už lehám jen na pár minut a odcházím si relaxovat do vany, mám připraveno spoustu pomocníků, aby byl porod takový jaký si ho přeju. A jaký si ho vlastně přeju? Tajně jsem si říkala, že bych chtěla rodit v autě, vím,...
Frekvence mého psaní je opravdu skvělá :). Ale což. Úplně nezahálím a píšu si něco do šuplíku. Asi jako většina mám teď víc času na rozjímání o životě. O mém životě. Chvilka, kdy se můžu zastavit a nadechnout. Teda pokud zrovna nemám přes pusu roušku. O „vy víte jakém viru“ se mi opravdu psát nechce, už toho bylo myslím napsáno, a ještě bude,...
Je to rok. Přesně rok. Nedokázala jsem si to představit, že to zvládneme, že zvládneme fungovat bez Marušky. Přežít. Teprve nedávno jsem pocítila probuzení z dlouhého spánku, který byl ochranným vakuem před okolním světem, do tvrdé reality. Dá se to těžko popsat. Ale najednou jsem cítila, že svět není tak růžový, jak se zdál, že jsou lidé,...
Řeka energie „Ale koupíme něco i Marušce?!“ Z legrace rozkazuje Jířa. „To se přece ví, “ zní naše odpověď. Vyrážíme do Berouna na Hrnčířské trhy. Milujeme to, tu atmosféru. A s námi další tisíce :). Podle toho také vypadá stav uliček, jenž jsou lemovány stánky, které jsou plné nádherných ručních prací. Z každého kousku sálá láska, kterou do ní vložil její...
„Maruška mi nenechala žádný vzkaz“, stěžuji si u léčitele Františka. „A co byste si tak představovala, paní Evo?“ Směje se František. NĚCO. COKOLIV. Jen abych věděla, že je v pořádku. S Maruškou jsme vždycky milovaly ta „velká“ znamení. Čtyřlístek. Srdíčko v kávové sedlině, ve sněhu, z brambory….srdce všude, kam se podíváš. Zlaté auto. Vzpomínám si, jak jsme jeli s mým taťkou a holkama...
Eva Hronová